Kus mého srdce

7. prosince 2010 v 11:06 | Megi |  Christmas
Název: KUs mého srdce
Autor: Megi
Délka: Krátká jednorázovka
Páry: Sam/ Jack
Synopse: Nejkrásnější věc, kterou se kdy můžeme naučit, je milovat. A na oplátku být milován.
*Moulen Rouge*

Je vidět, že když jsem celé dny doma, tak se nudím :-D Jedna Vánoční povídka :-)


Ohlížela jsem se v zrcadle.Už asi hodinu… A upřímně… Divila jsem se, že mi z té sukně nečouhá zadek. Líbila se mi, byla červená, károvaná dole s krajkou a rudou stužkou. Ale v mém věku? Připadala jsem si jako v patnácti, kdy jsem se připravovala na školní vánoční party.
Když jsem si k ní vzala své oblíbené černé triko a černé bolerko, nevypadalo to špatně.
Snad bude mít Cassie radost… Donutila mě si jí koupit, když jsme spolu byly posledně nakupovat. Kdybych si jí nekoupila, tak se prý nehne z toho obchodu až do smrti. Nemohla jsem jinak… a musela jsem odpřísáhnout, že si jí na tu dnešní oslavu vánoc vezmu.
Nejdříve se mi tam nechtělo, ale začínám se tam těšit..
Obula jsem si kozačky, oblíkla béžový zimní kabát a popadla tašku s dárky. Vyšla jsem z domu. Uvažovala jsem, jestli nezměnit mé předešlé rozhodnutí, přeci jen nejet autem, i když restaurace není daleko… Protože z nebe padala ta bílá hmota, kterou nemám ráda. Ničí mi účes. I když to je to poslední na čem mi vlastně záleží. Zimu ani sníh nemám zrovna v lásce. Podvědomě však vím, že na nich cosi je…
Do restaurace na rohu ulice jsem dorazila za rekordních 12 minut, což je na ty neodhrnuté kopy sněhu na chodnících vážně dobré… Sundala jsem si kabát a rozhlížela se kdo už přišel, nebo ke komu bych se mohla přidat. Daniel s Teal´cem seděli na baru a povídali si. O kus dál seděla osaměle Katie. Zdravotní sestřička se kterou se vážně skvěle povídá na obědě v kantýně. Možná bych měla jít za Sailerem. Jeho smutný výraz mě přivádí k lítosti. Kvůli jeho práci ho opustila žena,… že tam tráví mnoho času. V našem povolání je lepší nemít žádný soukromý život. Opodál se Vala snažila sbalit číšníka a Walter hrál šachy se Zelenkou. A ačkoli by tomu věřil málokdo, Walter vyhrával. Zítra jede Radek domů… pořád o tom básnil celé hodiny… A taky..
Z myšlenek mě vytrhly dveře, které mne uhodily.. To byl ale nápad postavit se zrovna před dveře!
"Promiňte," omlouval se plukovník. "nevěděl jsem, že tu stojíte.."
"To je v pořádku" usmála jsem se na něj a na Cassandru.
"Jé, ty máš tu sukni!" zavýskla, pozdravila mě a utíkala za Janet.
Jack si mě přeměřil od hlavy až k patě a zeptal se: "Není to moc vyzývavé?"
"Doufám, že ne." Odpověděla jsem s úsměvem.
Pokynul hlavou k baru a odešli jsme se něčeho napít.

---
Večer se vyvíjel dobře, možná bych se odvážila říct, že až výborně.. Hrála tam příjemná hudba a ten večer jsem celý strávila s plukovníkem… s Jackem.
Vánoční nálada panovala úplně všude. Rozdali jsme si dárky. Překvapil mě dárek od Jacka. Dal mi náušnice ve tvaru růžiček. Byly překrásné! Vsadím se, že jsem musela být rudá… A vypadat vážně děsně! Naštěstí jsem pro něj měla taky dárek. Jednou jsem ho načapala jak si v katalogu prohlíží hodinky a tak jsem se mu je rozhodla koupit.
Napřed protestoval, že musely být drahé, že jsem si neměla lámat hlavu a měl spousty poznámek, ale nakonec si je vzal…
"Nechcete si zatančit?" zeptal se mně zrovna když jsem přemýšlela nad tím, jestli není čas jít domů. Mlčky jsem přikývla. Chytl mě za ruku a vedl na parket, kde se svíjelo už mnoho lidí.. Většina z nich možná měla něco málo v sobě.
Objal mě kolem pasu a já ucítila jeho vůni. Myslela jsem, že mě přivede k šílenství. Raději jsem zavřela oči, opřela si hlavu o jeho hruď. Přešlapovali jsme na místě do rytmu písničky What the World needs now is love…. Ta vánoční atmosféra, láskyplné objetí… Myslela jsem, že se zastavil čas. Jako kdybych se dívala na nás dva.
Až na slova písničky bylo ticho. Chtěla jsem vidět jak se tváří. Otevřela jsem oči a zahleděla se mu do obličeje. Usmíval se. On se usmíval… Tím nejkrásnějším úsměvem jaký jsem dosud spatřila.
Když vycítil můj pohled, zvážněl.Začal se svými rty přibližovat k mým. A já netušila co dělat. Bála jsem se každou vteřinou více a více, že se najednou z tohoto krásného snu, z téhle telenovely probudím, a zjistím, že to celé, byl jen sen.
Když naše rty splynuly v polibek, začala ze mě tréma opadávat. Možná to byl strach… Já nevím. Ale začala jsem se tomu poddávat. Zavřela jsem oči a přitiskla se k němu jak jen to šlo.
"Nechceš jít ven?"
Usmála jsem se, vzal mě za ruku a táhl ven. Zachumlal mě k sobě. Z dálky doléhaly poslední slova písničky a nám sněžilo na hlavy. Po dlouhé době mi sníh zase nevadil. Připadalo mi to romantické.
Něco takového se asi muselo stát, když s nějakým takovým člověkem trávíte tolik času. A mě se to líbí. Ke všemu když jsou svátky a vy jste sami. Něco co svět potřebuje nejvíce, je láska… A my ji světu právě teď dáváme…

*The End*

P.S. To je fakt tak těžké vyskloňovat slovo schody?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leky | Web | 7. prosince 2010 v 15:07 | Reagovat

Wooo to je užasnééé....chtěla bych vymyslet jedno jedinkrát taky takovou krásnou povídku :D :-D

2 Nickly | Web | 7. prosince 2010 v 15:15 | Reagovat

souhlasím, je to moc pěkné:)

3 Camellia | Web | 8. prosince 2010 v 7:35 | Reagovat

úžasná povídka... Moc povedená :-)

4 Tess Marquez | Web | 10. prosince 2010 v 20:59 | Reagovat

Whoww.. Nemám slov.. Naprosto nádherné !! A taky mi to náremně zvedlo náladu, protože jsem teď nemocná a musím sedět doma :/ Ale znovu k věci..
Miluju vánoční povídky o Jackovi a Sam a tahle není vyjímka.. Zcela podle mého gusta :D opravdu moc se povedla !! :)

5 LeeStuart27 | E-mail | Web | 19. května 2012 v 19:13 | Reagovat

I had got a dream to make my own commerce, nevertheless I didn't have got enough of money to do it. Thank God my close mate suggested to take the <a href="http://goodfinance-blog.com">loans</a>. Thence I used the small business loan and made real my desire.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.