Turn the page to love again - part I

23. prosince 2010 v 10:39 | Megi |  Povídky
Název: Turn the page to love again
Autorka: Megi
Páry: Becky/Radek
Žánr: Romantika
Délka: Střední
Synopse: Naděje umírá poslední...

Tak... a je to, doufám, že se bude alespoň trochu líbit... mám to vymyšlené, tak na 3 další části... :-) Má v tom mouchy, já vím, ale.... pisejte komentíky :-)!


Bylo právě 6:00 co letadlo z Colorada Springs přistálo na Kennedyho letišti v New Yorku. Radek pohlédl na velkou tabuli, která právě různě blikala a naznačovala přílety a odlety letadel. Na Tunis mu to letělo za 15 minut… Musel přiznat, že se tam začínal těšit, jelikož tady začínalo sněžit. Zájezd dostal od kolegů na Atlantidě k narozeninám a zároveň k vánocům. Před týdnem mu bylo 40 let.
Zezačátku protestoval, že to nemůže přijmout, ale Rodney ho přemluvil. Přitom se mu ale zdálo, že mluvil tak jako tajemně…Měl pocit, že je v tom nějaký háček, ale kdo ví…?
Uspořádali mu oslavu v kantýně. Na zdi vlál nápis"happy birthday" a všude byla spousta balónků. Ty tři týdny co bude pryč, se mu bude určitě po všech stýskat… Pokud se s nikým nepotká v Coloradu, tak je uvidí, až na Atlantidě, za dva měsíce…

"Díky," řekl, když si bral od letušky zpátky svou letenku. Nastoupil do letadla a sedl si.
Zdálo se mu, jakoby cesta utíkala neuvěřitelně pomalu. Seděl vedle chlápka, který 10 hodin letu chrápal. Už se nemohl dočkat až přistanou v Tunisku…
Na letišti si vzal taxi a odjel. Bylo kolem deváté večer když přijel do hotelu. Zvenku vypadal hotel velmi pěkně. U vchodu byly palmy a uvnitř to vypadalo honosně. Postavil se před recepci a položil tam potřebné papíry. Recepční se usmál. Na kartičce měl napsané Jacques, zjevně Francouz, typický Francouz. Vedle byl druhý recepční. Na své jmenovce měl napsané něco arabsky. Zelenka neuměl ani jednu řeč a proto doufal, že bude alespoň jeden umět anglicky. Bohužel. Tak v tom byl ten háček! No ovšem, já to věděl… Já toho Rodneyho vážně zabiju!To je určitě jeho vina!
I když mu to přišlo zvláštní, takový hotel a nemluví Anglicky? No to snad né!
Na stolku byly naštěstí - nebo naneštěstí? slovníky. Vzal si
Anglicko - Francouzský a zuřivě v něm začal listovat, jelikož se chtěl zeptat recepčního v kolik jsou obědy, snídaně, večeře a jestli si může vzít slovník s sebou nahoru.
"Potřebujete pomoct?"
"Hmm…." Zabručel skoro až zuřivě Zelenka. Koutkem oka se po ní podíval. Jelikož byl myšlenkami jinde, někde, jak nadává Rodneymu, musel na ní pohlédnout zpátky. Něčím ho okouzlila. Měla přenádherné zeleno - šedé oči. Světle hnědé, vyžehlené polodlouhé vlasy ji ladily k opálené pleti. Neskutečně ho teď mrzelo, že byl tak nevrlý, ale ona se stále usmívala.
"Pardon…" Omluvně se usmál
"To je v pohodě, co potřebujete přeložit?" Stále se na něj tak kouzelně smála a on cítil něco, co už dlouho ne. Bylo to jako blesk z čistého nebe! Prostě se to stalo. Najednou byla tady a on si připadal, jako když se na střední vášnivě zamiloval do sestry svého nejlepšího kamaráda. No jo, jenže jí znal roky, ale tuhle? Vždyť ani neví jak se jmenuje!
Vykoktal něco nesmyslného… a ona mu všechno přeložila. Divil se, že mu vůbec rozuměla. Poděkoval…
"… neměl bych vám to nějak oplatit, třeba vás pozvat na večeři, nebo i snídani?" K jeho překvapení to znělo normálně a i celkem přirozeně.
" Jo, ráda… pokoj číslo 212. Budu vás čekat, řekněme v 9 ráno?"
" Dobře… jasně… Tak, se mějte…" řekl a ona začala záhadně couvat. Ale stále se jí na tváři pohupoval ten rošťácký úsměv. "A jak se vlastně jmenujete?" Zavolal za ní.
"Rebecca Campbell a vy?"
"Radek Zelenka!" Zavolal těsně přede tím než zmizela za sloupem a následně vešla do uličky ke schodišti a výtahům…

Radek se dobelhal k pokoji 358 a lehl na postel, usnul v mžiku… Byl tak utahaný…

Probudil se o půl osmé. Byl kupodivu vyspaný.Vzpomněl si na včerejšek, na večer. Čím ho tak mohla okouzlit? Nemohl na ní přestat myslet, ale přesto váhal. Jestli má za ní jít a vzít jí na tu snídani… Co když nechce?
Nakonec se ale dokopal a za pět minut devět stál přede dveřmi pokoje číslo 212. Zaklepal. Objevila se před ním a i přes to, že měla na sobě obyčejné béžové kraťasy a bílé tričko na ramínka byla překrásná. Dneska se jí vlasy jemně vlnily. A pořád se smála, byla tak veselá, měla energie, že jí může rozdávat.
" Tak… jsem tady." Vykoktal. "Půjdeme na tu snídani?"
Rebecca kývla a mlčky šli dolů do restaurace.
Měli na snídani Švédské stoly… Když si každý vzal co měl rád usedli ke stolu u okna. Zpočátku bylo až moc trapné ticho, ale ona ho prolomila..
"Na jak dlouho tu jste?" Zeptala se
"Na tři týdny, dostal jsem to od kamarádů v práci… k narozeninám a zároveň i k vánocům."
"Vážně, kde pracujete?"
Chvíli nevěděl co odpovědět…. " Jsem vědec, pro letectvo, přísně tajné"
"Aha, jistě chápu…"
"A vy?"
" U nás v Británii v Oxshottu dělám v právnické kanceláři, baví mě to, je to dobrý džob."
"Jste z Británie?" Zeptal se, jelikož to podle jejího přízvuku vůbec nepoznal…
"Ano, ale původem jsem z Ameriky…" uculila se. "A odkud jste vy, promiňte, ale nepřipadáte mi jako Američan…."
" Jsem z Česka…"
Mluvili o sobě, o životě… Ona mu vyprávěla o svých starších bratrech, o vtipných příhodách… On jí vyprávěl o svém životě. Nakonec došlo i na tykání. Po pár hodinách strávených spolu
jim připadalo jako by se znali už věky.
Strávili spolu celé dopoledne a kus odpoledne. Po snídani šli na procházku, do města, protože jsou tady oba první den.
Na ulici byly kolem cesty samé stánky s různými věcmi. Jeden byl se svíčkami, druhý s keramikou a tak různě.
Radek jí koupil
malinkatý náramek se srdíčkem, který si sama vybrala. Doprovodil jí do hotelu, kolem čtvrté byla domluvená se svou kamarádkou Sidney se kterou je tady na dovolené. Teda Becky je tady na dovolené, její kamarádka je tady na služební cestě, dělá něco… už zapomněl co. Hlavní byla ona…
Byla to láska na první pohled.
---
Becky přišla s úsměvem na pokoj a převlíkla se do jiného černého trička. Její kamarádka vyšla z koupelny.
"Ahoj, kde jsi byla?"
"S jedním kamarádem, se kterým jsem se tady seznámila. A víš, že už mi tenhle výlet nepřipadá tak špatný. Vlastně to byl dobrý nápad. Vyrazit si. Poznat nové lidi." Smála se
"Becky, ty jsi zamilovaná!" Stanula v úžasu a v jakémsi vítězném postoji Sid.
" Né, ne,… ne, já ne…" vzdechla.
Sydney se jen vítězně usmívala. Byla za svou kamarádku konečně šťastná.

Radek ztrávil zbytek dne na pokoji. Koupil si večeři a četl si. Ale hlavně myslel na ni, ať dělal co dělal, nešlo na ni zapomenout. Tak pohodovou dívku se kterou má tolik společného nepotkal už hodně dlouho. Líbí se jim společné filmy, hudba, prostě jako kdyby si bylo souzeni… Jako by na ni čekal celý život.
Jenže má to háček, který ho trochu tíží. Je špatné se zamilovat. Pro něj určitě.Copak se dokáže vrátit za dva měsíce zase zpátky na Atlantídu a zapomene na ni? Někde do jiné galaxie?
Navíc ani nemluvili o tom jestli je zadaná, vdaná… Ach jo. Snad jí ještě potká.

Sydney tahala informace z Becky o Radkovi…. Zdál se jako dobrý chlap…
"Kdy jste se domluvili, že spolu zas někam půjdete?"
"My se nedomluvili…"
"Tak za ním zítra zajdi!"
"Já nevím…"
"Ale, prosím tě, takhle šťastnou jsem tě od Lukeovy smrti neviděla! No tak! Koupíme něco na sebe, nějaké krásné šaty a zítra se za ním stavíš…"
Becky si povzdychla. Strašně ho chtěla vidět, jen se bála, že on nechce ji. Co když necítí to samé?

Lítaly spolu po obchodech. Nakonec jí vybrala a koupila tmavě modré šaty na ramínka dole s krajkou, krapet nabírané.
Přemlouvala ji ať za ním zajde ještě dneska večer, ale Becky zastávala názoru, že je to blbé, že je s ním skoro pořád, že má určitě svou práci.
Rozhodla se za ním zajít druhý den o půl 5té. Navoněla se, trochu se nalíčila a vyrazila. Zaklepala.Dveře se otevřely. Ona vykouzlila ten nejkrásnější úsměv jaký šel.
Radek z ní nemohl spustit oči. Ty šaty jí neuvěřitelně slušely.
"Ahoj… říkala jsem si, že by jsme mohli zajít třeba na procházku, jestli máš čas, a náladu…"
"Moc rád"

TBC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucy | Web | 25. prosince 2010 v 21:18 | Reagovat

moc krásná povídka :-) dobrý nápad napsat taky něco o Radkovi :D

2 /Miss*♥the Pretender♥/ | Web | 27. prosince 2010 v 19:08 | Reagovat

moc krásná povídka...:)těšim se na pokračování..:)

3 alenka15987788 | Web | 22. února 2011 v 22:32 | Reagovat

Hodně dobré

4 hry-online-zdarma-superhry | Web | 4. dubna 2011 v 3:04 | Reagovat

Dobrý článek.

5 hry-online-zdarma-superhry | Web | 9. června 2011 v 4:37 | Reagovat

Chceš vyhrát Minibike, R/C model Ferrari, originální hru COD:Black Ops nebo MP4 přehrávač ? Koukni se na http://raketka.cz/soutez-c.-1 a zůčastni se letní soutěže raketka.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.